Leden 2015

Hrozba pod převisem - zbytek 3.kapitoly - začátek 4. kapitoly

31. ledna 2015 v 8:15 Příběhy

Dveře se otevřely a v nich stála messina máma s vražedně odmítavým pohledem. Tak ji John ještě neviděl. Trochu ostýchavě jí vysvětlil, že nemá kde spát a když skončil a žena před ním chtěla zavřít dveře, vyběhla zpoza rohu Messie. " Mami! Počkej!" John tázavě zvedl hlavu. " Pusťho dovnitř, prosím" sípala a bylo evidentní, že běžela. " Ale Messie, vždyť on..." její matka zvedla ruce od výšky a zase je prudce spustila k tělu. " Chceš snad být jako ostatní? Znáš Johna tak dlouho a přesto se tváříš, že ho vůbec neznáš. Jako všichni lidé" zahleděla se své matce do očí a pokynula Johnovy ať vstoupí. Messiina máma poraženě kývla. Vešli do messiiného pokoje, který překypoval barvami. Sedla si na vyřezávanou postel a přehodila nohu přes nohu. Měla na sobě ryflovou sukni a bílé tričko s vestou stejného materiálu jako sukně. John si sedl na židli u okna a nervozně si hrál s prsty. " Děkuji, že ses mě zastala" špitl tak, aby to slyšela jen ona a né někdo za tenkými dveřmi. " Příjde mi nespravedlivé, jak se k tobě lidé chovají" řekla, po krátké odmlce.
" Nějak to zvládnu" odpověděl rychle, aby to měl co nejrychleji za sebou. " Zůstanu tu jen dnes, zítra odjedu" překvapovalo ho, jak těžce se mu mluví a jak se tu cítí špatně. Stále hleděl na své prsty a neodvažoval se vzhlédnout. Bál se, že by se na něj Messie dívala jinak, než dřív? Uviděl pohyb její hlavy, nahoru a dolů, takže kývala. " Ustelu ti v obývacím pokoji" navrhla a pomalu se zvedla. Zdála se být nervozní, nesvá, jako by přemýšlela o tom, zda udělala správnou věc. " Ještě jednou ti děkuji Messie" usmál se na ni, když ulehl na křeslo, pod tenkou přikrývku. " Kdybys něco potřeboval, klidně mě vzbuď a jídlo i pití jsou vedle v kuchyni" ujistila ho, trochu nuceně. Když usínal a zdálo se, že se probudí až ráno, ozvala se z vedlejší místnosti hádka. Prudce se posadil na pohovce až mu teka sklouzla z noh. " Vždyť jsi ho měla ráda a nekřič!" slyšel Messie, která sama zvyšovala hlas. " Co bylo, bylo Messie!" vztekala se její máma a práskla dveřmi. John věděl o kom mluví a hned se tu cítil zase o malinko hůř. Přetáhl si deku přes hlavu. Radši se udusí než poslouchat něco dalšího. Docházel mu vzduch, ale on se nenadechl. Cítil na čele pot, který mu stékal po obličeji. Nebylo to nesnesitelným horkem, ale bolestí a utrpěním. Chvěl se, ale neplakal. Po chvíli se ocitl ve tmě. Slyšel pouze své hlasité, až příliš hlasité kroky a krutý smích. Kamkoli se otočil, slyšel ho. Hlasy všech lidí. Dětí, mužů, žen i výhružné vrčení psů. Couval před nimi, ale bylo to marné. Byly všude. Opět se prudce posadil na posteli. Tentokrát z něho teklo víc než předtím. Bylo už ráno, což ho uklidnilo. Pomalu vstal a napsal děkovný dopis Messie. Obul si boty a vyšel ven z domu. Bude lepší, když stihne první vlak. Bylo chladno a vlhká zem politá přelivem vody čvachtala pod botami. Nejspíš v noci pršelo, ale John to nepostřehl. Byl zahlcen noční můrou.
Vyšel ven zámerně brzo, aby se vyhnul lidem, kteří by mu plivali na boty a šeptali si mezi sebou něco, co je s ním spojeno. Připadal si jako vězeň, který uprchl, ne který byl propuštěn. Procházky se mu zamlouvaly pouze ve naprosté tmě nebo za časných hodin. Stále se shovával a s tím chtěl skončit. Pomohl by každému kdo by to potřeboval, kdyby mu to někdo dovolil. Vzpomněl si na stařečka, kterému upadla hůl a on tak nemohl bez podepření pokračovat v cestě. John mu chtěl pomoci a tak se pro hůl ohnul, když v tom ho odstrčila nějaká žena na vysokých podpatcích, která hůl vrátila stařočkovi se slovy: " Tady ji máte, všimla jsem si, že vám nikdo nechce pomoci" zatvářila se tak sladce, až se Johnovy udělalo špatně od žaludku. Stařeček si ho přeměřil pohledem, který by nikdo z lidí nedokázal popsat. " Od zločince bych si nevzal ani kousek chleba" odsekl a zatrpkle zavrtěl hlavou. V tento den john vběhl do trafiky a se zděšením předčítal titulky hlavních novin. " DROGOVÝ DILER A ZLODĚJ DNES PROPUŠTĚN Z VĚZENÍ!!" Nejedny bulvární noviny otiskly mnohem barvitější titulky plné fantazie a zloby, kde se spekulovalo o tom, že chtěl zabít svého otce a že možná zabil ještě někoho dalšího. Jedny z novin si koupil a roztrhal na tolik kousků, že by se to nedalo považovat ani za to nejdrobnější pexeso. Cesta k vlaku trvala jeho rychlým tempem krátkou chvíli a jeho kroky vypadala bojácně. Vypadalo to, že každou chvíli skončí v příkopě. Pokusil se vzpřímit, jelikož byl shrbený, což působilo dojmem strachu. Ale on se přece nebojí, teď musí bojovat i když je to těžké. Vybojovat si úctu, lásku a pokoj. Tím, jak k němu lidé chovali, probouzeli více zášti a více pomstichtivosti. Nevěděli, jak moc jeho podvědomí škodí.
S hořkostí srdce dojde toho, za čím šel. Za pomstou.