Únor 2015

Achjo....

28. února 2015 v 15:35 | *Jackeey*
Ahoj lidi, omlouvám se, že jsem napřed měla zpoždění a teď píšu jen omluvu. Bohužel dneska den přátel být nemůže, protože mám zkrátka problémy a nezvládnu to. Selhala technika. Mrzí mě to a všem se moc omlouvám...

Denní info

25. února 2015 v 9:11 | *Jackeey*
Vzhledem k tomu, že předchozí články byly spíš takové informativní, zvláště ten přechozí, tak tu pro vás mám jeden z mých klasickcýh deníčků, které se na konci přeformulují do informací xD Nemám to v plánu úmyslně, ale beztak to tak zase dopadne. Jako bych se neznala. Před pár dny jsem měla takovou horší náladu a ani sem i na blog nechtělo psát, ale teď už je to fajn :) Dokonce jsem schopná vám říct co se stalo anižbych chytla záchvat histerie xD Ne, možná to přeháním, ale v neděli mi spadl notebook a úplně se rozbil. Bála jsem se co s tím je a jestli to náhodou nedopadne tak, že všechny mé souobry budou pryč. Naštěstí to ale dobře dopadlo, protože tu včera byl tátův kámoš ho opravit a řekl mi jen, že si mám vše co nejdřív psotahovat na flešku a dát ho do opravny aby ho nějak zafixlovaly, protože se mu uvolnil nějaký šroub. Ten kámoš je fajn. Dá se s ním povídat o všem, zvlášť proto, že si nedávno koupil koně a je takový jezdec amatér :) Nevím proč, asi je to nějakou odnoží pýchy, ale baví mě dávat mu rady :D Prostě takové ty klasické. Jak koně správně vést, jak k němu přistupoval, jak ho vnímat a jak se k němu chovat, protože koně mají vlastní psychiku a když svému jezdci nevěří, tak mu dlěají naschvály. Věřte mi, vím to. :D Nikdy nezapomenu na to, jak jsem dostala stájní žifafu jménem Wikky. Nádherný kůň, ale od první chvíle mě neměl rád xD Když jsem ho chtěla pohladit, ohnal se po mě xD A tím to jen začínalo, protože když jsem na něm jela, nebyl schopný zabrzdit před silnicí, takže zakotvil v půlce silnice xD Naštěstí tedy všechny auta zastavily xD Ale to zase odobčuji. xD Jde to, že mi nabídl, abych tam se někdy jela na toho jeho koně podívat a zajezdit si. Už mi ježdění chybělo. Je na čase ho zase oživit. :) Dnešek pravděpodobně strávím tím, že budu psát práci do školy a příběh do jedné soutěže. Pak půjdu s tátou k zubařce ( chraň mě ruka páně) a hned po tom s kamarádkou na kebab nebo nějaký salát do naší místní "restaurace" nebo co to je xD A taky se trochu projdu po obchodech ( beztak zakotvním u knížek, za což mě kámoška zabij xD) Takže mám celkem fajn výhledy. A teď k těm informacím, které jsem nakonec plánovala no xD dnes je 25.2. což nepochybně všichni víme a co je 28.2., tedy za tři dny? Na to vám ráda a ochotně odpovím. Bude den Přátel! Už druhým rokem :) Ano, ano, už je to rok, co jsme ho na blogu měli :) Nebudu se tu moc vykecávat, všechno vám řeknu jakmile den Přátel začne, což bude v soboru v 15:00 přesně jako tomu bylo i minulý rok :) A co budeme dělat? Připomeneme si minulý rok a to jak den přátel dopadl, také přivítám nové přátele, které jsem získala, vymyslím pro vás soutěže ( kolik toho o mě víte, kvízy, testy...) a tak dále. :) To vám všechno ještě řeknu. Kdyby někdo z nominovaných nemohl, klidně se podívejte na blog kdykoli jindy. Jen byste přišli o soutěže.


Kdo je pozván uvidíte v c.č.

Časově neomezená soutěž

24. února 2015 v 11:55 | *Jackeey* Blue
To, že je časově neomezená říkám hlavně proto, aby někdo z vás kdo by se chtěl zúčastnit, nakonec nestroskotal s nápadem na blokádě, která pro spoustu lidí představuje čas. I proto jsem se rozhodla uspořádat časově nezávislou soutěž, která by měla sice jasný začátek, ale nejasný konec. Je to tak lepší, abych vás zbytečně nestresovala. Myslím, že to nebude ani nijak dlouhodobá soutěž, vzhledem k možnostem, které vám nabízím. Každopádně bych byla opravdu ráda, kdyby se někdo z vás rozhodl přihlásit, protože pro vás to může být soutěž, ale pro mě rozhodně pomoc. Nechci si nalhávat, že všechno zvládnu sama, navíc inspirace z okolí je užitečná :) Alespoň pro mě. Jak jsme už říkala, mám pro vás několik typů toho, co byste mohli udělat pro soutěž s názvem Story 2015. Možností je docela dost, tak snad najdete něco, co vám bude milé :) Každopádně, ať to bude cokoli z typů, vždycky mi to poslouží k tomu, abych lépe poznala jak své postavy, tak samotný příběh. Drobnosti a detaily jsou moc důležité. Ty já nikdy nepodceňuji :) Máma sice říká, že bych měla přestat psát a více se soustředit na školu, takže můžu jen vymýšlet psotavy, zdokonalovat je nebo naopak ji přisuzovat špatné vlasnosti a zdokonalovat samotný děj. I to jed hodně zvláště pokud pořád ještě nemám příhodný název. Navíc se mámin názor jaksi setkal s názorem mého notebooku, který se rozbil, takže de fakto nemám na čem psát. Víc si na to stěžovat nebudu, pořád mám šanci, že se zachrání. Stejně už ale šetřím na nový. Co se dá dělat. Život jde dál. Vraťme se k soutěži. Ta odstartuje na blogu 1. března, což znamená, že ten den mi už můžou případní zájemci posílat na email své příspěvky. To samozřejmě není pravdilo, je to pouze pro ty, kdo mají víc času, kdo ho nemá, ten pak může poslat své příspěvky kdy chce. Samozřejmě prosím ne za půl roku, ale to je snad jasné.

Po delší době - rozhovor

23. února 2015 v 8:26 | *Jackeey* Blue

Ahoj, po delší době několika dlouhých předlouhých měsíců jsem se rozhodla někoho pozvat do své zasedací komory, kde bych mu položila pár otázek na téma, které si sám vybral. A ten někdo je Charlie ( z jakého je blogu už ví asi každý :D) která se mnou dělala rozhovory. Charlie si vybrala téma: Pink sight or Black sight aneb, jsi optimista? Mimochodem, dala jsem jí vybrat ze čtyř možností. Myslím, že rozhovor s ní byl moc přínosný a jsem ráda, že jsem ho s ní udělala :)
Já osobně mám interview ráda už jen z toho pohledu člověka, co pokládá otázky. Líbí se mi na tom, že se senzamuji s názory ostatních lidí a je to pro mě přínosné :)



Jackeey Džem : Když se řekne slovo optimismus, co se ti vybaví?
Charlie: Radost, smích, zkrátka dobrá nálada :)
Jackeey Džem: Považuješ se za optimistu?
Charlie: Myslím si, že optimistka jsem, snažím se ve věcech vidět pozitivum, ale když tam žádné není, dávám přednost pravdě, ale vždy se podle mě něco najde :)
Jackeey Džem: Co si myslíš o realismu? Takový lidé obvykle spíše tíhnou k pesimismu a nevím jestli je zrovna dobré všechno vidět příliš reálně.
Charlie: Já věřím ve sny, které se plní, tudíž, chci si plnit sny, ale nepředstavovat si třeba to, že když byla máma prodavačka, mě nezajímá má budoucnost, prostě jí budu taky. To ne. Spíš by měli lidé hledat svůj talent :). Zkrátka, je dobré myslet na to, jestli lze plnit v realitě představy, ale všechno je možné, když v to opravdu věříš :)
Jackeey Džem: Myslíš, že je důležité umět se radovat z maličkostí?
Charlie: Ano, proč ne? Ono záleží, jaký máš pocit, né že je to důležité :). Když se ti to líbí, nemusíš nutně skákat do oblak, důležitý je hlavně tvůj vnitřní pocit :). Ale ano, je to pěkné, když se někdo umí radovat z maličkostí, ono ale také záleží, v čem kdo maličkost vidí... Někdo si myslí, že je maličkost dát květinu, někdo zase vidět nepoškozenou přírodu. V tom druhém bych se radovala třeba já, ale neviděla bych to jako maličkost, vše, co mi dělá radost je většinou pěkná událost, ale potěší, když někdo daruje třeba prstýnek po babičce :). Je to věc názoru, ale abych to shrnula : Ano, je to důležité :).ještě bych chtěla dodat- Nic není maličkost, alespoň né tak, jak se zdá :)
Jackeey Džem: existuje podle tebe něco co optimismus posiluje? :) nějaký recept na optimismus? :)
Charlie: Tak optimismus vždy něco vyvolá, ale ještě posílí? :D Tak určitě stále trvající nálada a pocit z toho, z čeho jste byli šťastni, ale posílit to může další událost, pozitivní energie :). Je důležité se radovat z toho, z čeho jste byli šťastni a posílit svou super náladu lze svými vlastními skutky a dobré nálady ze sebe samotného - pomáháte v útulku, uklidíte si pokoj, hrajete si s panenkou, podnikáte výlet s přáteli... cokoliv, co Vás baví může energii ještě posílit, na to žádný recept nepotřebujete, být sám sebou, to je ten recept :).

Deníček aneb jak to vypadá se mnou a blogem

20. února 2015 v 9:00 | Jackeey Blue |  Deníček

Ahoj, dokážu si představit jak hrozně ten nadpis článku musí znít. Ano, já vím, že to není zrovna nejkrásnější a nejúžasnější přivítání po té době několika dnů ( počítat to po mě nechtějte) ale je lepší vám nemazat med kolem pusy. Když to tak řeknu. Nebojte, o nic katastrofálního nejde. :) Jde jen o to, že nebudu tolik aktivní jak bych chtěla. Času je dost. Tento týden jsem byla opět nemocná a příští týden jsou prázdniny, což znamená, že budu chodit po městě, tankovat v Instabulu ( kebaby, zelninové a ovocné saláty, grilované maso - ne vůbec mě nebaví ás štvát :D) a v Caffisku ( koktejly, džusy, zákusky) a chodit po městě. Sakra to už jsem řekla, že? No nevadí. Prostě shrnutě řečeno, nebudu dělat nic, co by mě od vás odloučilo. Jenže poslední dobou nějak strádám, co se týče chuti blogování. Nebojte, nikdy to netrvá příliš dlouho. Jak moje kámoška správně řekla: Musím si provětrat hlavu. Teď jak jsem byla týden doma, tak to bylo takové trochu horší. Co se rýče týče souznění se svou drahou rodinkou od rána do večera. Jak jsem mohla tohle vydržet 3 týdny, ot mi tedy vysvštlete -_- :D Každopádně už nutně potřebuji změnu. Projít se ven, cítít vítr ve vlasech, přesně jak jsem pospala v popisovacím článku. Svou mohutnou sílou mé chmury vytěsní a vynese je do takových výšek, že já nebudu mít možnost na ně dosáhnout ani kdybych chtěla. Což nechci :D A vy se mi asi nedivíte. Ale abych tak nějak probořila ledy ohledně mé averzi vůči blogování, tak vám řeknu pár typů toho, co tu můžete čekat. Eventuálně můžete do komentů napsat cobyste rádi a já se vám pokusím vyjít vstříc :) Nápadů mám docela dost, což je jako na potvoru zrovna, když nemám tu správnou náladu xD Takže...můžete čekat více recenzí ( zjisitla jsem, že mě hodně baví) jakéhokoli typu. Tento měsíc a nadcházející březen se budu víc zaměřovat na seriály, tudíž tu budou jenom recenze na seriály ( probůh, to byla zase nanointeligentní věta) Mezi ty o kterých už vím, že budu 100% psát jsou: TBBT - Teorie velkého třesku, Sherlock, Hra o trůny, H2O...Možností je hodně. Pak tu můžete čekat i případné české seriály, což bude asi taky osamostatněná kapitola. Na co se ještě můžete těšit je v nejbližší době pitvání mého nového pisatelského nápadu od kterého mám už 7 stran, ale zakázala jsem si psát dál, protože ještě nemám všechny potřebné informace k tomu, aby z toho něco bylo. Navíc netuším jestli do toho zamýchat postavu detektiva nebo ne. Prostě takové základní problémy. Já bych tam detektiva měla celkem ráda, ale nevím...Ještě se uvidí. Také už po dlouhé době čekání vyhlásím vítěze Siluetové soutěže neboli člověka jehož navrhnutou postavu jsem zařadila do příběhu Víra v nekonečno. A taky později řeknu jaká postava to byla. A pokud budete mít zájem, ráda podobnou soutěž vyhlásím i ohledně nového, zatím bezejmeného příběhu. :) Můžete mi klidně pomoci vymýšlet postavy, kdo by měl zájem budu také moc ráda za jakoukoli grafickou vizualizaci, čímž myslím nakreslit postavy atd. Takže, měl by z vás někdo zájem si zasoutěžit a pomoct mi ohledně nového příběhu? :) Pokud ano, v příštím článku napíšu různé druhy požadavků ( vymýšlení postavy, vybírání názvu, grafická podoba postav, ideální vývoj osobnosti... - ohledně tohoto, to vám vysvětlím později) Budu moc ráda, když bude mít někdo zájem, ale pokud ne, pak nevadí :) A jako poslední co jsem tak chtěla napsat...jo...už vím...to byla Diskuze. Uričtě vymyslím zase nějakou diskuzi o které napíši a možná, že se konečně vrhnu i na Témata týdne. Ale uvidíme, nic neslibuji :) Zatím se mějte krásně a těším se na vás u dalších článků! :)


Počasí

16. února 2015 v 12:06 | Jackeey Blue
Ahoj. Dostala jsem skvělý typ na popisovací článek za což vděčím Karin. Počasí jako takové mě hodně ovlivňuje. Jak co se týče nálad tak celkového myšlení. Pojďme si teď probrat v hlavě pocity, které v nás vyvolává například déšť, sníh, západ slunce nebo vítr. :)

1. Déšť

Déšť mě jako téma napadl první. Co cítíme, když prší? Kdybych se zeptala většiny svého okolí, odpověděli by mi, že cítí depresi, přepadají je chmurné myšlenky a vidí v těch dopadajících kapkách před tmavou kulisou zatažených mraků beznaděj a smutek. I když by se normálně netrápili, teď se cítí špatně a mají pocit, že žádné trable v jejich životě se nevyřeší. I já, když mám zrovna špatné odobí, se takhle cítím, když venku prší, ale není to tak vždy. Někdy, když mám naopak skvělou náladu, na mě déšť působí jako balzám, který uklidňuje bolest a přináší mi do života jakousi jistotu, pravý opak beznaděje. Vždycky dostanu ohormnou chuť na horké kakao, sednu si na okno, zavřu oči a zaposlouchávám se do tlumených zvuků cinkání, šumení stékajících kapek po skle a cítím se v bezpečí. Déšť sebou přináší jakési znovuzrození, zavlažování půdy a často i vodu pro žíznivé. Vždy když slyším, že někde kde dlouho nepršelo, konečně začalo, mám z toho ohromnou radost, protože vím, že oni ten déšť postrádali. Vím jak moc je déšť v mnohých zemích uctívaný , protože přináší možnost žít. Vodu pro ty kdo ji nemají. Proto v něm nevidím ztělesněnou depresi, ale život...



Velká omluva

13. února 2015 v 7:19 | Jackeey Blue

Ahoj. Chtěla bych se vám moc omluvit za to, že jsem teď nebyla vůbec aktivní, týden jsem nepřidala článek a co víc, nekomentovala jsem články affs, ale bohužel se nám porouchal počítač a v celém domě nějel internet. Prý se nám nějak přehřívá a zpravit to přišel nějaký člověk až včera. Dokážete si představit jak to člověka vytočí, když má ve škole volnější týden a má čas na dopisování s přáteli, blogování atd. a nemůže? xD To je prostě na zabití. Jak už jsem řekla, tento týden je naprosto pohodový. Někdo z děcek jel na lyžák a zybtekl je nemocný, takže se sotva učíme. Spíš se tedy díváme na filmy. Nemusím se učit nic a zrovna se nám porouchá internet. Náhoda je blbec. Nebo spíš, zákon schválnosti. Tento článek nemusíte komentovat, pouze vysvěltuje mou nepřítomnost a informuje vás o tom, co bude dál. Mám už tedy rozepsaný popisovací článek a slibuji, že bude brzo. Už by dávno byl, ale víte co se stalo no...Takže to bude pravděpodobně další článek na blogu. Co se týče blogu o Víře v nekonečno, tak ten už měl také dávno být rozjetý ( grrrrr!!!) ale vzlhedem k tragickým okolnostem ho rozjedu dnes nejpozději zítra. Co se týče další článků na blogu, začnu vás informovat o dnu přátel, který tu bude probíhat koncem února. Bude mít takovou menší oslavu, protože jednak bude slavit mé přátele a jednak rok od doby, kdy jsem ho vymyslela. Tentokrát vymyslím zase něco nového, co minulý rok nebylo. Pozvánku ( jak tomu bylo i minulý rok) se jmény pozvaných zveřejním zhruba příští týden a dobrá zpráva je, že v době kdy tu bude den Přátel, mám prázdniny tudíž čas na vymýšlení. To by bylo tak vše co jsem vám chtěla říct. Mějte se krásně :)


Hrozba pod převisem - 4. kapitola

8. února 2015 v 7:52 | Jackeey Blue |  Příběhy

Ahoj. upozorňuji, že tohle je docela dost ldouhá kpaitola, takže si ji klidně můžete rozdělit na dva tahy čtení. KLidně pro vás budu vymýšlet otázky k textu, ale musíte chtít. Pokud o to tedy stojíte, napište mi to :) Také se omlouvám, že blog o Víře v nekonečno ještě není rozjetý a také, že ještě pořád nemám napsaný popisovací článek, kale věřte, že všechno bude. Hen asi ne tak rychle jak jsem si vysnila :D Přeji dobrou zábavu :)

Hbitě jsem ústřižky dopisu schovala do obálky. Bála jsem se na ně ještě jednou podívat. Už nebylo pochyb. Nebylo pochyb o tom, že Karl je opravdu blázen. Jak to myslel? Jak myslel to, všechno dobré může být i zlé? Samotný dopis na mě působil nebezpečně, zle. Z půlky zněl láskyplně z druhé nenávistě, snad opovrživě. Co si o tom mám myslet? Chtěl tím snad Karl něčeho dosáhnout? Nebo to byl jen zkrat nemocného člověka? A co je s tím Karlem teď? V hlavě do sebe narážely otázky, některé se křížily, některé se zalehévaly, některé zůstaly samy. Vběhla jsem do pokoje a vrátila obálku tam kde byla. Venku se nezatáhlo, pořád svítilo slunce a psi radostně dováděli, ale něco se přece jen změnilo. Tento den už není takový, jaký byl před pár minutami, už je z něj netopýr, který nenápadně posedával ve tmě, ale teď přišel jeho čas. Roztáhnul křídla a se strašným pištěním vylétnul ze svého úkrytu, naproti mně. Zahltil mi mysl a jeho tmavá křídla překryla můj zrak. To krásné, už nevidím. Všimla jsem si datumu, který dopis nesl. 21.3. 2004. Deset let. Dopis napsaný před deseti lety, holčička, která zmizela před deseti lety. Něco tyto dvě věci spojovalo, byla jsem si téměř jistá, že je mezi nimi spojitost. A pak ten oddělený nadpis dopisu. " Strach je loutka, já jsem loutkař" Proč ho Karl napsal, co to má za význam? Aniž bych to věděla, stála jsem na místě v místnosti s klecmi a dívala se oknem ven. Připadalo mi, že jsem celou tu dobu nic neviděla, i když můj zrak putoval právě tam. Slečna Snowbrownová byla již v domě a vyskládávala nákup na pracovní stůl. Den tu obíhal pomalu, jako moje myšlenky, které se zachytily na jednom vyklavém bodě a houpaly se sem a tam. Ovšem, žádná neopustila místo a pro každou jsem tam někde našla místo. " Hej ty! Uvař mi prosím kafe, ano?" slečna Snowbrownová seděla na lavičce v obležení psů a komandovala mě, kdykoli zachytila příležitost. " Hned to bude" vstala jsem a setřásla tak ze sebe malé štěně, které bylo odděleno od matky a muselo být mléko z láhve. Nesnášela jsem, když mi říkala Hej ty! Ale už po několikáté mi dala najevo, že mé jméno slyšet nechce. Pravda byla, že jsme spolu promluvili jednou za čas a to výhradně o práci. Vešla jsem do malé tmavé kuchyňky se starým nábitkem namalovaným na bílo. Skříňky na nádobí měly ve všech rozích namalované, velice pečlivě, krásné růžové kvítky růže. Stál tu jen jeden malý stůl, za který se vešel jeden člověk a za ním malá židle. Voda v konvici se ohřívala pomalu a jakmile bylo vše připravené, odnesla jsem kávu slečně. Pořád seděla na stejném místě, ale s jinými psi. " Ráda bych si vzala zítra volno" nadhodila jsem a slečna pokrčila rameny. " Jedeme na Abeerdenu" snažila jsem se jí přimět k hovoru. Nic ale neříkala, jako by mě ani nezaregistrovala. " Byla jsi někdy v mém pokoji?" zeptala se znenadání a prořízla tím panovačné ticho. " Jen-jen jednou, jak jste mě tam viděla. Dívala jsem se na fotky" pohledem jsem tikala z jednoho místa na druhé a celá jsem se chvěla. " Já jen, že dveře od pokoje byly otevřené" dodala a já bych si nejraději nafackovala. " Byly přivřené, když jste odcházela a průvan je musel úplně otevřít" to byla první výmluva, která mě napadla. Slečna se chvíli zatvářila podezřívavě, pak ale moji historku uznala za možnou. Vstala, oprášila si hedvábnou sukni a protáhla lokty. " Proč jste si někoho nenajmula už dřív? Máte tolik psů a obdivuji vás, že je všechny zvládáte" stála jsem za jejími zády a házela míček jednomu uštěkanému rotvailerovi. " Lidem tu moc nevěřím a i kdyby, nikdo sem nechtěl jít pracovat" neobtěžovala se otočit, jen vešla do domu a práskla za sebou dveřmi. Zvědavě jsem popošla k oknu do místnosti, kde se nacházela. Když se otočila, hbitě jsem skočila kousek doleva. Slečna vzala do ruky telefon a vytočila něčí číslo.Chvíli stála s telefonem u ucha a pak, když to v něm zašustělo nějakým hlasem, telefon položila. Musela jí dojít odvaha nebo odhodlání pro věc, kterou se rozhodla vzít do svých rukou. Slyšela jsem její unavené kroky, které se blížily ke mně. Rychle jsem přiskočila k Brilliantovi a vzala do ruky pískací hračku, kterou jsem mu chtěla hodit. " Bude lepší, když už půjdeš...udělala jsi toho hodně a zachvíli se setmí." přišla ke mně a vzala mi hračku z ruky. " Prosím" zaúpěla a tak jsem pomalu odešla. Tma byla už teď, když jsem kráčela po známé cestě a utápěla se v neutuchajícím špatném pocitu. To tmu ještě více prohloubilo. Začínala jsem nesnášet tyto jednoutvárné dny bez vycházejícího slunce. Slunce mi totiž zapadlo už den po tom, co jsem přijela.
Čím dál více jsem chtěla zpět domů. Cítit známé prostředí, moct se dotknout něčeho co znám a co mám ráda. Zmocňovala se mě nejistota spojená s pocitem viny. Neměla jsem číst dopis, který nebyl určený pro mě a který mě vyděsil. Začínala jsem se bát, že tahle dovolená nedopadne tak, jak si všichni představovali. Snažila jsem přijít na to, proč si to myslím, ale bránily mi další myšlenky. Jako vždy, kamennitá cesta a špatná viditelnost, způsobená mlhou, mě provázely až k chatě. S překvapením jsem zjistila, že jsou rodiče na výletě. Vzala jsem do ruky velký hrnec natřený na tyrkysovou barvu a rozohodla se, že jim něco uvařím. Všechny ingredience jsem pořádně promíchala a přitom má tvář trpěla nad horkým vzduchem, který hrnec ohříval. Nedokázala jsem to. Nedokázala jsem se soustředit na vaření, tak, abych vše nezkazila. Hrnec jsem vysypala do koše a raději se posadila na terasu. Hvězdy už ovládly většinu oblohy a některé větší skupinky připomínaly shluk lidí na zalidněném náměstí. Zářivé body na tmavém pozadí mě uchvátily. Chvíli jsem s hlavou zakloněnou dozadu skoumala obrazce a vytvářela své. Jedna skupinka mi připomínala růži s moc velkými trny, což nebylo dobré znamení. Přitáhla jsem nohy k tělu, abych na tomto světě zabírala co nejmneší prostor. Nevím jak mě to napadlo, nejspíš to bylo dílem úzkosti a uzavření, které jsem prožívala. Strach o Johna jsem nevypustila ani na chvíli. Ve svých nočních můrách jsem ho viděla jak stojí na místě a nehýbe se. V ruce drží nůž, který je obalený krví a on...on se tak musí vrátit tam, odkud nedávno přišel. Nebyly to jen noční můru noci, ale i dne. Byly to myšlenky a přeludy, které mě pronásledovaly v každém pohybu. Teď jsem si představovala jak se plíží tuto noc uličkou a hledá oběť své pomsty.





Barbie in Rock 'n Royals - Trailer

7. února 2015 v 9:20 | Jackeey Blue

Ahoj. Je vidět, že Mattel nezahálí a hned po premiéře Odvážné princezny vypouští do světa první zmínku o novém filmu s názvem Barbie in rockn royals ( už se "těším" na zkomolení názvu v drahém českém jazyce) Berte na vědomí, že je ot opravdu jen teaser trailer o čemž vypovídá, že se hodně podobá teasru na princeznu a zpěvačku, což byl opravdu proadák a doufám, že se Mattel nezbláznil a nehodlá ho po "velkém" úspěchu kopírovat. To by mnou pravděpodobně švihlo. Nicméně, o to víc to ve mě probouzí zvědavost a těším se na pořádný trailer se vším všudy. Podle propočtů a zákonu o pravděpodobnosti se ho dočkáme zhruba za 4 měsíce, což je...hm...červen. Alespoň nějaká vzpruha, když už to bud nejhorší měsíc v mém životě. Ale zdá se mi to hodně daleko. No nic. Mylsím, že co se týče muzikálů, tak ty jsou hodně oblíbené, proto se Mattelu nedivím, že v této tradici pokračuje. Ale jak říkám, snad se nezbláznil a nevsadil na jistotu- tudíž kopíraci a potěšení malých, nicnechápajících diváků.




Recenze - Odvážná princezna

6. února 2015 v 12:23 | Jackeey Blue |  Recenze




Ahoj. Chtěla jsem sice dnes zveřejnit popisovací článek, ale nebojte se. On bude. Je jen trochu víc pracnější a nedokážu ho napsat, když nemám psací náladu. To dnes opravdu nemám, protože když jsem chtěla napsat část příběhu, porouchali se mi sluchátka a bez hudby já nedokážu nic dobrého napsat. Nejspíš si budu muset co nejdřív koupit nové. Nicméně jsem se rozhodla napsat tu slibovanou recenzi na film Barbie a odvážná princezna. Řeknu vám, že Češi jsou na překlady názvů filmů, alespoň co se týče Barbie, opravdu nemožní. Lépe by znělo Barbie a síla princezen, ale název hodnotit nebudu. Mylsím že mě s recenzemi nakazila Karin i když nikdy nebudu tak dobrá jako ona co se týče popisovaání dojmů, ale mylsím, že by nebylo špatné vytvořit to jako novou rubriku. Samozřejmě pokud to Karin nebude vadit :) Chtěla jsem to napsat dnes dokud to mám čerstvě v hlavě. Tak jde se na to!

Animace - provedení :

Hodně lidí animaci Odvážné princezny kritizovalo, protože jim to přišlo divné, kostrbaté a jiné. Musí jim být ale jasné, že život je plný změn ať se nám to líbí nebo ne. Barbie se od roku 2001 hodně změnila, ale já změny vítám. Kdyby Barbie stále stejnou tvář, nejspíš by to dicáky pomalu ale jistě nudilo. Nakonec musím tomuto filmu nechat, že si s ním tvůrci hodně pohráli, co se týče pohybu vlasů, celkové animace a okolí. Přiznávám že i mě trvalo než jsem si na tento způsob provedení zvykla, ale teď bych se třeba nedokázala dívat na jinou a musím přiznat, že se mi líbí víc než například Kouzelných dvířek ( já ten překlad...) kde se mi sice hodně líbilo ztvárnění mořské pany Romy a byla mi nejsymaptičtější, ale Alexa mi třeba zase tak moc sympatická nebyla. Přišla mi taková nevýrazná i když se jim uričtě povedla. Prostě mám asi raději sytější barvy a ostřejší rysy. Prostě chci vidět, že se toho tvůrci nebojí a zvýrazňují každý detail. Ale na to je spíš expert Disney. Provedení tohoto filmu mi přije prostě úžasné.

Děj:

Děj je bezpochyby nejdůleižtější na každém filmu, protože jak není působivý děj, pak je to celé k ničemu. Já vím, že když už děj není nic moc a grafika je úžasná, tak se na to člověk rád podívá jen kvůli té vizáži, ale nejlepší je, má-li to obojí. A Odvážná princezna je toho jasným příkladem. Myslím že bych si děj užila určitě víc nebýt těch zatracených spoilerů, které lidi vypouštěli na YT. Já vím, že je nmeůžu za to skopat, když jsem si je pouštět nemusela, ale člověk neodolá no. Ano, to je opět můj problém, neposlouchejte mě. Každopádně v tom filmu byl humor ( velice důležitá věc) a na druhou stranu tam bylo napětí a jistá dávka dramatu, což je pro mě snad ještě nezbytnější. Prostě jsem tam nepostrádala akci. Nechci vám, kteří se na to terpve chystáte, nic prozradit. Opravdu si myslím, že to mělo nápad a jistě i dějový spád. Ději bych nic nevytkla, což se nedá říct o "ději" například Princezny a zpěvačky, který byl hodně ubohý a právě tehdy se začalo obědovat na intenretu dilema: Mattelu došly nápady? Myslím že to bude taky novým ředitelem Mattelu a nové scénáristce, která psala děj.

Postavy a jejich charisma:

Líbí se mi na tom, že Kara není žádný model naprosto bezchybné holky a je vidět, že má taky nějaké slabosti. V některých filmech jsem se hodně setkala s tím, že Barbie ať už hrála kohokoli, byla naprosto bezchybná, slušná dívka, která jeidné co chtěla, bylo pomáhat druhým. Ano, jistě je taková i Kara, ale když se pak na scéně objevila její sestřenice jako Dark Sparkle ( myslím že tohle vám můžu říct vzhledem k tomu, že by ji poznal i v masce každý) nechtěla ji tam a to ne jen kvůli tomu, že se nikdy neměly příliš v lásce, ale převážně proto, že se nechtěla s nikým dělit o ten post superhrdinky. Troufla bych si říct, že jí možná šlo později spíš o tu slávu než pomoc lidem. Samozřejmě, že její sestřenice byla ještě horší, když dělala všechno proto, aby se jí vyrovnala by naopak, aby byla lepší. Na konci příběhu obě pocphili že udělaly chybu. I Kara, která se nechovala zrovna moc fér. To se mi na tom líbilo. Je tam vidět, že každý má chyby. I superhrdinka jako Kara. Ale na konci se obě spojili, spřátelili se a porazili největšího nepřátele království, který chtěl shrábnout trůn pro sebe. Co říct. Dobro vítězí!


Takže můj kompletní názor na fillm je ívce nže kladný. Líbil se mi i víc než Kouzelná dvířka i Perlová princezna. Opravdu vám doporučuji to shlédnout a neohlížet se na portál csfd.cz, protože je známo, že tam písou ti, co vůbec nemají vztah k animovaným filmům jako je Barbie atd. To budou zase koemntáře...růžová...Barbína...šatičky...Já bych je normálně nejraději seřvala, že se na to dívat nemusí, když se jim to nelíbí. Nimcéně přemýšlím, že napíšu kritickou diskuzi na téma csfd.cz, ale počkám si, až mě zase pořádně vytočí. Nebudu muset čekat dlouho, protože ty potrefené husy se ozvou jako první.