Po delší době - rozhovor

23. února 2015 v 8:26 | *Jackeey* Blue

Ahoj, po delší době několika dlouhých předlouhých měsíců jsem se rozhodla někoho pozvat do své zasedací komory, kde bych mu položila pár otázek na téma, které si sám vybral. A ten někdo je Charlie ( z jakého je blogu už ví asi každý :D) která se mnou dělala rozhovory. Charlie si vybrala téma: Pink sight or Black sight aneb, jsi optimista? Mimochodem, dala jsem jí vybrat ze čtyř možností. Myslím, že rozhovor s ní byl moc přínosný a jsem ráda, že jsem ho s ní udělala :)
Já osobně mám interview ráda už jen z toho pohledu člověka, co pokládá otázky. Líbí se mi na tom, že se senzamuji s názory ostatních lidí a je to pro mě přínosné :)



Jackeey Džem : Když se řekne slovo optimismus, co se ti vybaví?
Charlie: Radost, smích, zkrátka dobrá nálada :)
Jackeey Džem: Považuješ se za optimistu?
Charlie: Myslím si, že optimistka jsem, snažím se ve věcech vidět pozitivum, ale když tam žádné není, dávám přednost pravdě, ale vždy se podle mě něco najde :)
Jackeey Džem: Co si myslíš o realismu? Takový lidé obvykle spíše tíhnou k pesimismu a nevím jestli je zrovna dobré všechno vidět příliš reálně.
Charlie: Já věřím ve sny, které se plní, tudíž, chci si plnit sny, ale nepředstavovat si třeba to, že když byla máma prodavačka, mě nezajímá má budoucnost, prostě jí budu taky. To ne. Spíš by měli lidé hledat svůj talent :). Zkrátka, je dobré myslet na to, jestli lze plnit v realitě představy, ale všechno je možné, když v to opravdu věříš :)
Jackeey Džem: Myslíš, že je důležité umět se radovat z maličkostí?
Charlie: Ano, proč ne? Ono záleží, jaký máš pocit, né že je to důležité :). Když se ti to líbí, nemusíš nutně skákat do oblak, důležitý je hlavně tvůj vnitřní pocit :). Ale ano, je to pěkné, když se někdo umí radovat z maličkostí, ono ale také záleží, v čem kdo maličkost vidí... Někdo si myslí, že je maličkost dát květinu, někdo zase vidět nepoškozenou přírodu. V tom druhém bych se radovala třeba já, ale neviděla bych to jako maličkost, vše, co mi dělá radost je většinou pěkná událost, ale potěší, když někdo daruje třeba prstýnek po babičce :). Je to věc názoru, ale abych to shrnula : Ano, je to důležité :).ještě bych chtěla dodat- Nic není maličkost, alespoň né tak, jak se zdá :)
Jackeey Džem: existuje podle tebe něco co optimismus posiluje? :) nějaký recept na optimismus? :)
Charlie: Tak optimismus vždy něco vyvolá, ale ještě posílí? :D Tak určitě stále trvající nálada a pocit z toho, z čeho jste byli šťastni, ale posílit to může další událost, pozitivní energie :). Je důležité se radovat z toho, z čeho jste byli šťastni a posílit svou super náladu lze svými vlastními skutky a dobré nálady ze sebe samotného - pomáháte v útulku, uklidíte si pokoj, hrajete si s panenkou, podnikáte výlet s přáteli... cokoliv, co Vás baví může energii ještě posílit, na to žádný recept nepotřebujete, být sám sebou, to je ten recept :).


Jackeey Džem: Myslíš, že sebedůvěra a optimismus mají něco společného? Může jedno bez druhého existovat?
Charlie: Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, ale mohly by :D :). Myslím si, že může jedno bez druhého existovat, ale sebedůvěra sama může být někdy nebezpečná, optimismus sám může ale být, tedy, když nejdeme do extrému udušení smíchem nebo přeradostněním :DD. A ''ti dva'' společně tvoří skvělou dvojku, protože věřit v sebe samotného/sama, je skvělý pocit, který vyvolává také optimismus. Je pěkné mít ze sebe radost, tedy, do určité míry :D :). Takže ano, a to na obě dvě otázky :).
Jackeey Džem: Potřeštěnost - většina dospělích ji vnímá jako něco nevhodného, bláznovského a puberťáckého. Jak vnímáš potřestěnost? :)
Charlie: Normánlně - proč skrývat své pocity? :) Většinou jde, tedy alespoň u mě, o nadměrnou radost :D :). Není na tom nic špatného, a i kdyby mi to u někoho připadalo, jakože to už přehání, nic mu na to neřeknu, jen at' se vyblázní a já jsem navíc kolikrát horší :DD. Není na ní rozhodně nic špatného a naopak určitě prospívá náladě :D :).
Jackeey Džem: Optimističtí lidé dokáží promíjet ostatním chyby. Ví, že to tak bude lepší pro ně i ty lidi, kterým odpustili. Spousta lidí dělá chybu v tom, že neumí a nebo nechce odpouštět. Člověk na tom pak není o moc líp. Užírá se nenávistí a toho druhého to třeba trápí až k slzám. Dokážeš odpouštět? :) a když někomu odpuštíš, jaký máš pocit?
Charlie: Jistě, dokážu, stejně... abych řekla pravdu, kdysi jsem na blogu byla já sama vyvolávač hádek a doted' mě to mrzí :/. Je důležité umět odpustit, ale já se často zmýlím, i přes mé odpouštění, proto raději trávím čas se zvířaty :). Těm nic odpouštět nepotřebuji ani oni mě :). Ale často to dokáže pomoci i vztahům, tím myslím třeba rodinným, někteří lidé se mohou změnit, ale vážně, to záleží na situaci... A když někomu odpouštím, doufám, že on to přijme, protože když žádám po odpuštění, vždy mě to mrzí, není to žádný chyták, abych ho mohla zase urazit nebo sejmou či něco podobného, takovéto nekonečné odpouštění už není odpouštění, ale zámiňka pro doslova zákeřné lidi... Při odpouštění mám pocit nejistoty a bojím se zklámání, že mé skutky nevrátím zpět a jsem nervózní. Zkráceně, je dobré, když si někdo sám umí přiznat chybu, ale také odpouštět, ale člověk by neměl od svých skutků odbíhat a raději si za nimi stát, at' jsou hrozivé sebevíc. Jednou něco udělal, tak to také musí napravit, ale když se mu to zdá správné, tak to obhájit :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. února 2015 v 11:25 | Reagovat

Nádherný rozhovor plný citů, a s oběma souhlasím. Charlie je mi čím dál tím sympatičtější!

2 Miss Caroline Miss Caroline | Web | 24. února 2015 v 11:09 | Reagovat

Charlie je podle mě sympatická blogerka a tento rozhovor mi toto potvrzuje... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama