Počasí

16. února 2015 v 12:06 | Jackeey Blue
Ahoj. Dostala jsem skvělý typ na popisovací článek za což vděčím Karin. Počasí jako takové mě hodně ovlivňuje. Jak co se týče nálad tak celkového myšlení. Pojďme si teď probrat v hlavě pocity, které v nás vyvolává například déšť, sníh, západ slunce nebo vítr. :)

1. Déšť

Déšť mě jako téma napadl první. Co cítíme, když prší? Kdybych se zeptala většiny svého okolí, odpověděli by mi, že cítí depresi, přepadají je chmurné myšlenky a vidí v těch dopadajících kapkách před tmavou kulisou zatažených mraků beznaděj a smutek. I když by se normálně netrápili, teď se cítí špatně a mají pocit, že žádné trable v jejich životě se nevyřeší. I já, když mám zrovna špatné odobí, se takhle cítím, když venku prší, ale není to tak vždy. Někdy, když mám naopak skvělou náladu, na mě déšť působí jako balzám, který uklidňuje bolest a přináší mi do života jakousi jistotu, pravý opak beznaděje. Vždycky dostanu ohormnou chuť na horké kakao, sednu si na okno, zavřu oči a zaposlouchávám se do tlumených zvuků cinkání, šumení stékajících kapek po skle a cítím se v bezpečí. Déšť sebou přináší jakési znovuzrození, zavlažování půdy a často i vodu pro žíznivé. Vždy když slyším, že někde kde dlouho nepršelo, konečně začalo, mám z toho ohromnou radost, protože vím, že oni ten déšť postrádali. Vím jak moc je déšť v mnohých zemích uctívaný , protože přináší možnost žít. Vodu pro ty kdo ji nemají. Proto v něm nevidím ztělesněnou depresi, ale život...




2. Západ slunce

Západ slunce je častokrát brán jako kulisa pro poetiky a básníky i romantiky, ve kterých dokáže probudit city, které jsou pro tvorbu nezbytné. Jak západ tak i východ pro ně něco znamená a myslím, že v sobě nese poselství všem lidem, Ne jen těm, kteří v city věří více než ostatní. A já myslím, že všichni ať básníci tak spisovatelé jsou zvyklí dokrelsovat lidské osudy kulisou přírody. Zapadající slunce je možná symbolem konce dne, ale nemsíme zapomenout, že bez konců by nebylo začátků. Možná, že tento den, který právě končí v doprovodu jemného žluto-červeného závoje míhajícího se okolo slabě zářícího kotouče unaveného denní rutinou, nebyl jeden z nejlpeších. Pak je určitě lepší že končí. Zířek je budoucnost a stejně tak, když se my probudíme do té budoucnosti zítřejšího dne, včerejšek pro nás bude minulost. Přítomnost, ta jediná pro kterou se vyplatí žít, je dnes. 24 hodin. Co bylo nezměníme. Co bude, je v naší moci. V našich rukou. Západ slunce může mít jakýkoli náboj. Ať pesimistický ( přeji si, aby dnešek nikdy neskončil) či optimistický ( zítřek bude možná lepší), ale vždycky něco změní. Jak básníkův pohled na svět, tak náš pohled na život.



3. Vítr

Vítr je pro mě to nejepší rozoptýlení, jaké znám. Miluji vítr. Je jednou jaký je. Pokud tedy není -5 pod nulou a nefouká ten studený ze severu. Pak je to horší. Ale vítr jako takový, je podle mě něco úžasného. Teď zkusím zavřít oči a představit si sebe sama na útesu v obležení vysutých skalisek čnějících z moře. Vítr se zvedá z vody, pohrává si se stébly nažloutlé trávy, jako by neznal zábraby. Ví, že je mocnější než ony. Ty stébla, která se při každém jeho opření nahnou nad zem a bezmocně sebou házejí. Mě ovšem vítr nepokořuje. Znám jeho sílu i velykáškou moc, ale nebojuji s ním. Je mým spojencem. Někým, kdo nestojí přede mnou a shrunuje mi vlasy do obličeje, ale kdo stojí při mě. Dokážu si představit jak stojím na útesu, pode mnou je rozdivočelé moře, jehož vlny narážejí do kamene a při každém nárazu je slyšet mohutné plesknutí, a vítr všechny mé vlasy odhodí dozadu. Nemůžu spadnout dolů. On mi to nedovolí. Vždy když slyším jak mu hučí okolo uší, cítím blízkost moře i když jsem zrovna tady - v České republice, kde největší zázrakem je Máchovo jezero. U moře jsme byla jen jednou a ten pocit nedokážu popsat. Procházela jsem se po ostrých výšněvcích útesů, hleděla na lodě v dálce jak se něžně pohují na vlnách a tiskla si k tělu ručník, aby mi neuletěl. Vlasy mi všemožně šermovaly před obličejem, ale nevadilo mi to. Oddalovala jsem se od mámy a civilizace a nechtělo se mi jít pryč. nkědy když se cítím špatně vyjdu jen tak ven. Stačí když z okna vidím jak se nahýbají stromy a slyším tlumené hučení připomínající vzdálený motor lodě. Jen tak se procházím po venku, přemýšlím a všechny mé černé myšlenky vítr rozmetá a vynese je do výše. Tam už nepatří mě. Už mě nemusí trápit. Vítr mi dává sílu. Připadám si duchem větší, i když to možná zní divně. Já to tak cítím.




4. Slunce

Uvědomila jsem si, že jsem sice popsala západ slunce, ale ne slunce samotné. Bude to možná znít divně, ale já slunce moc v lásce nemám. Podle kamarádky jsem ledová královna, což samozřejmě nemyslí zle. Vím dobře jak to myslela. Jsme jedna z mála, která miluje zimu, vítr a zataženo. Nevím. Nic mě nedokáže motivovat jako chlad a vítr. nevíte čím to je? Zajímalo by mě to. Když svítí slunce, nijak vlášť dobře se necítím, i když máma, která je vášnivá zahrádkářka je vždycky podobně rozzářená jako slunce. U mě je to taková neutrální nálada a počasí ji neovlivní. Teď se právě dívám z okna a vidím, že se nám "krásně" vyjasnilo. Je pravda, že slunce vytváří krásné, světlejší barvy, které člověku, přiznávám, zvednout náladu můžou. No ale já k nim nepatřím. Bezvětří, hřejivé sluneční paprsky - to není nic pro mě. Nedokážu slunce ani dobře popsat, protože k němu nemám vztah. Zajímavé, že?


Budu moc ráda, když se někdo z vás " zapojí" a alespoň stručně napiše jak na něj počasí působí :) Myslím, že mi Karin vybrala dobré téma a pokud někdo z vsá bude mít nějaký zajímavý nápad, ráda o něm napíšu :) A jen tak mimochodem. Mám tu pro vás dorbnou informaci a to, že blog storyofbelief. blog.cz - o Víře v nekonečno, je jichž rozjetý a i když není komplatně zprovozněný, část první kapitoly tam už je. A pak tu mám také další informaci ohldně mé aktivity - tedy spíš neaktivity. Bohužel nemám moc času, takže mě prosím na blogu omluvte, pokud delší dobu nic nenapíšu. Každopádně se budu snažit :) A co se týče komentování affs tak taky nebudu zrovna dvakrát činná. Prosím pochopte to :) Předem děkuji. Mějte se :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥ W-violet ♥ ♥ W-violet ♥ | 16. února 2015 v 19:30 | Reagovat

Úžasný článek,musel dát práci! Já naopak při dešti cítím uvolnění,nejspíš to je tým,že se čistí vzduch...
Slunce mně unavuje,mohla bych napsat,že ho stejně jako ty nemám v lásce,ale nechci ho naštvat,je totiž dost potřebný k životu xDD

2 Miss Caroline Miss Caroline | Web | 16. února 2015 v 21:56 | Reagovat

Povedený článek, jsi pro mě inspirativní člověk. Mně je nejbližší sníh, který zde není zmíněný. Vystihuje moji povahu a mé nejoblíbenější roční období, studenou zimu. Jinak zmíněných mám nejraději vítr a možná západ slunce. Vítr souvisí s chladem a západ slunce k mé oblibě k oranžovo-červené barvě. :)

3 blue-inspiration blue-inspiration | Web | 17. února 2015 v 7:18 | Reagovat

[1]:

[2]: Děkuji holky :) A jsem moc ráda, že jste se zapojily :)

4 Wek/Weekkaa Wek/Weekkaa | Web | 17. února 2015 v 19:02 | Reagovat

moc povedený článek :) Vím, jak ti to muselo dát práci, protože jsme to zkoušeli ve škole, a já jsem neměla ani půlku A4 xD :)

5 Erleiden Erleiden | E-mail | Web | 17. února 2015 v 20:50 | Reagovat

Já nejraději zataženo před deštěm nebo déšť, když je skoro šero. :) Nevím, prostě je mi to nejpříjemnější... Je to inspirativní počasí. :)

Déšť - Ten je z těchto v článku můj nejoblíbenější. :) Hlavně ten jeho zvuk. Nejlepší je relaxační dešťová hudba - třeba na Youtube Night mist (Adrian von Ziegler), ten je skvělý na poslouchání. :) Když ty kapky tak dopadají na zem a na vodě šumí, dálce hřmí. Moje představy mně přivádějí k nutkání i přes to jít někam na louku nebo do lesa, sednout si na kámen a poslouchat to hřmění a kapání vody... :)

Západ Slunce - Ten je naprosto úžasný. :) Když ho vidím, představuji si, jak běžím po rozlehlé pláni a přede mnou jsou červánky a obrovský kotouč slunce, který vrhá rudé světlo daleko do dálky. A v té představě mi klidně může svítit do očí, můžu běžet hodiny, ale nezastavím se. :) Kdyby to tak šlo i v reálu... :)

Vítr - Nemám s ním moc dobrý vztah jako ty. Vždy když si představím vítr, spojí se mi s ním i podrážděné oči (hlavně od ledového větru) a rozcuchané vlasy. Ovšem jednou, když skončila škola tak moc foukalo, ale mně to bylo příjemné, když vítr málem rval stromy ze země. Zní to zvláštně, ale dokazuje tím svou velkou sílu. :) Takže ano i ne... :)

Slunce - Mám stejný názor jako ty - slunce dává život, ale já jsem na temné počasí, které s sebou přináší dešťové kapky s inspiraci pro mou knihu (kde jsem teprve na začátku a pořád přepisuji, ovšem sedět s notebookem v dešti asi není zrovna nejlepší nápad :D) a také můj klid. Slunce je sice zdrojem energie, ale není mi tak blízké. Jenže světlo také hraje svou roli. :)

Takže, nejraději mám déšť. :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. února 2015 v 13:00 | Reagovat

U mě to hodně záleží na momentální náladě. Někdy miluji slunce, jindy déšť. Nezáleží na tom, jestli jsem šťastná, nebo ne. Spíše to závisí na tom, o čem zrovna přemýšlím. Například když vymýšlím nějakou hrozně mrazivou povídku o ledové pustině, a svítí slunce, trochu mi to vadí, a naopak. Proto to nemohu jednoznačně říct.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama