Květen 2015

Po dlouhé době, něco málo o mě

9. května 2015 v 9:42 | *Jackeey*
Ahojík, uvědomila jsem si, že na tyhle články týkající se mé osoby, nemám žádnou rubriku, takže takovéto články budou možná trochu zmatené :) Nicméně jich nebude moc, takže mi přišlo zbytečné základat takovou rubriku. Je sice fakt, že v RECENZÍCH taky ještě žádnou recenzi nemám, ale to se změní :) Rozhodně jednu recenzi plánuji jako další článek. Teď momentálně mám zhruba půl hodiny po škole, takže musím vydechnout a nabrat trošku síly, kterou okamžitě vyplácám na tomhletom článku :D Takhle, budu se snažit být aktivní, protože se mi chuť k blogování zase vrátila a tak ji nechci zase pohřbít tím, že se budu "vymlouvat" na nedostatek času. Pravdou ale je, že se mi toho poslední dobou nakupilo strašně moc, když k tomu přičtu ještě problémy doma a stres z e školy.Tenhle měsíc je jedna velká katastrofa, i když se najde pár vyjímek, co vyvrací pravdilo :) Řekla jsem si, že bych mohla sestavit nějaké fakta o sobě a schválně kolik dám :D Jednak mě to pomůže urovnat si sebe sama v makovici a jednak vás to jistě hodně zajímá ( sarkasmus) :D I když je naprosto jasné, že vás to zajímá, stejně řeknu, že pokračování toho interescidního článku je za oddělovačem :D



Hrozba pod převisem - 5. kapitola

1. května 2015 v 11:17 | *Jackeey* |  Příběhy

Omlouvám se, že dnes nebude žádný napdisek, ale dokážete si představit jak mi hloupne internet? Jsem na počítači a je vidět, že začíná stránout. pochybuji, že by to blbnutí měl na svědomí blog, i když těžko říct. No, počasí tady u nás odpovídá počasí na gifech, což je počasí tak akorát pro mě. Mám tu pro vás momentálně další část kapitoly, protože jste na ni už uričtě čekali dost dlouho. Je opět delší, ale nenapadlo mě jak ji rozumně zkrátit. Bavte se! :) A přeji vám, abyste si dnešní den užili, protože tu máme prodloužený víkend a tak mnohem více času na to, co nás baví :)

Tumblr


John se nevydal na útek, nezvolil poslední záchranu, ale nebojácně se před Crovegra postavil. " Konečně se opět setkáváme" promluvil Crovegr a stále seděl zády ke svému dávnému příteli. V Johnovy to vřelo, nevěděl co dřív říct, ale mlčet sem nepřišel. " Otoč se!" začal stručně. " Snad se mi nebojíš podívat do očí" zasípal a upřeně sledoval každý crovegrův pohyb. " Spokojen?" uchechtl se posměsně a nezaujatě skřížil nohy. " Věděl jsem, že příjdeš kamaráde" dodal a udělal gesto jimž naznačoval otevřenou náruč. " Nepříbližuj se ke mně ty hajzle!" zařval John a sevřel ruce v pěsti. Krev mu začínala vřít a tář se měnit do rajčatova. " Jak jsi mohl?! Bral jsem tě jako přítele!" Kdyby to v sobě tak dobře nedusil, jistě by mu vhrhly do očí slzy. Ty slzy, které znázorňovaly bolest a popálení zrady. " Jen se mi tu nerozbreč" zasmál se a opět se posadil na svou skromnou stoličku. Skřížil ruce na prstou a naklonil hlavu na stranu, čímž dával najevo svůj nezájem. " Pokud tě to zajímá, opravdu jsem to mohl udělat. Nic mi nebránilo. Byl si tak naivní, že jsi do mé pasti spadl dobrovolně a bez nějaké zvláštní námahy." v hlase mu znělo pohrdání a pýcha. " Něž začneš opět řvát, rád bych ti to dopoveděl" zvedl ruku aby Johnovu projevu udělal přítrž. " Ty si myslíš, že mi na tobě někdy záleželo? Byl jsi plán a všichni to věděli. Kromě jednoho..." vzdechl a poté se opět s úšklebkem zasmál. " Jenže, pak začala slíbit kolem naší stříše ta holka a mi se začali cítit ohroženě. Museli jsme tě využít jako zbraň proti tvé rodině. Všechno jsi svedl na sovji sestru a mi ji jediným dopisem umlčeli. Johne..." znovu vzdechl a zamířil na něj vyčítavý pohled přísného otce. " Jak jsi mohl? Byla to přece tvoje sestra!" položil dlaně na srdce a trpce se uchechetl. " Já..." John hledal správná slova, ale věděl, že pouze Crovrgra vinit nemůže, to co udělal on přece také ublížilo. " Ona mi odpustila!" zakřičel, aby Crovegra ušetřil dalších posměšných poznámek. " Ooo, jaká velkorysost" změkčil hlas a poté prudce vstal. " Nechceš na to zapomenout? Nechceš..." zarazil se a poslal Johnovy lítostivý pohled. " Odpustit?" usmíval se sladce, ale John věděl, ž je to jen další past. " Je mi líto, já tohle neumím. Do konce života tě budu nenávidět, každý den se budu snažit dostat tě do vězení!" John ucítil ruce tlačící ho ke Crovegrovy. Až teď si jeho protivník všimnul, toho, co předtím ne. " No vida, že by z tebe ta věznice udělala chlapa?" znovu se zasmál, ale když ho John prudce popadl za krk a začal ho svírat, změnil výraz tváře. " Dobrá, pusť mě, jsme přece dospělí a určitě to půjde bez násilí" zasupěl a proklouzl johnovými rozevřenými dlaněmi. Crovegr se narovnal a s trpkým výrazem zlosti vytáhl z kapsi kalhot revolver. " Vzhledem jsi se změnil, myslí však ne. Neměl sis se mnou vůbec začínat" štěkl a natáhl ruku se zbraní k johnově tělu. A je konec, proběhlo Johnovy hlavou. Přišel sem, aby řekl Crovegorvy co si o něm myslí a pomstil vše, co mu vzal a teď ho jeho největší protivník zabije. Takhle ot nesmí skončit. " Tak tys mi zničil život a teď mě chceš zabít?" John zaťal ruce ještě pevněji, až se mu všechny svaly napjaly. Uchopil baterku a cíleně ji švihl Crovegorvy do tváře. On takový útok nečekal a bolestivě se hytnul za oko, při čemž mu zbraň vypadla z ruky. Když se vzpamatoval a rukou šmátral po zemi aby jí našel, neocohtně vzlédl vzhůru. Něco v hlavě mu řeklo, že by to měl udělat. Napřed uviděl Johnovy nohy, které stály nebezpečně blízko a pak revolver, který mu držel u hlavy. " Kdo je teď hlupák?" zakřenil se John a s téměř psyhopatickým výrazem se od nepřítele vzdálil. Stanul naproti němu a udiveně si zbraň prohlížel. Ne, ne, to přece nechce. Pochybovačně svraštil čelo a protáčel zbraň mezi prsty.