Hrozba pod převisem - 5. kapitola

1. května 2015 v 11:17 | *Jackeey* |  Příběhy

Omlouvám se, že dnes nebude žádný napdisek, ale dokážete si představit jak mi hloupne internet? Jsem na počítači a je vidět, že začíná stránout. pochybuji, že by to blbnutí měl na svědomí blog, i když těžko říct. No, počasí tady u nás odpovídá počasí na gifech, což je počasí tak akorát pro mě. Mám tu pro vás momentálně další část kapitoly, protože jste na ni už uričtě čekali dost dlouho. Je opět delší, ale nenapadlo mě jak ji rozumně zkrátit. Bavte se! :) A přeji vám, abyste si dnešní den užili, protože tu máme prodloužený víkend a tak mnohem více času na to, co nás baví :)

Tumblr


John se nevydal na útek, nezvolil poslední záchranu, ale nebojácně se před Crovegra postavil. " Konečně se opět setkáváme" promluvil Crovegr a stále seděl zády ke svému dávnému příteli. V Johnovy to vřelo, nevěděl co dřív říct, ale mlčet sem nepřišel. " Otoč se!" začal stručně. " Snad se mi nebojíš podívat do očí" zasípal a upřeně sledoval každý crovegrův pohyb. " Spokojen?" uchechtl se posměsně a nezaujatě skřížil nohy. " Věděl jsem, že příjdeš kamaráde" dodal a udělal gesto jimž naznačoval otevřenou náruč. " Nepříbližuj se ke mně ty hajzle!" zařval John a sevřel ruce v pěsti. Krev mu začínala vřít a tář se měnit do rajčatova. " Jak jsi mohl?! Bral jsem tě jako přítele!" Kdyby to v sobě tak dobře nedusil, jistě by mu vhrhly do očí slzy. Ty slzy, které znázorňovaly bolest a popálení zrady. " Jen se mi tu nerozbreč" zasmál se a opět se posadil na svou skromnou stoličku. Skřížil ruce na prstou a naklonil hlavu na stranu, čímž dával najevo svůj nezájem. " Pokud tě to zajímá, opravdu jsem to mohl udělat. Nic mi nebránilo. Byl si tak naivní, že jsi do mé pasti spadl dobrovolně a bez nějaké zvláštní námahy." v hlase mu znělo pohrdání a pýcha. " Něž začneš opět řvát, rád bych ti to dopoveděl" zvedl ruku aby Johnovu projevu udělal přítrž. " Ty si myslíš, že mi na tobě někdy záleželo? Byl jsi plán a všichni to věděli. Kromě jednoho..." vzdechl a poté se opět s úšklebkem zasmál. " Jenže, pak začala slíbit kolem naší stříše ta holka a mi se začali cítit ohroženě. Museli jsme tě využít jako zbraň proti tvé rodině. Všechno jsi svedl na sovji sestru a mi ji jediným dopisem umlčeli. Johne..." znovu vzdechl a zamířil na něj vyčítavý pohled přísného otce. " Jak jsi mohl? Byla to přece tvoje sestra!" položil dlaně na srdce a trpce se uchechetl. " Já..." John hledal správná slova, ale věděl, že pouze Crovrgra vinit nemůže, to co udělal on přece také ublížilo. " Ona mi odpustila!" zakřičel, aby Crovegra ušetřil dalších posměšných poznámek. " Ooo, jaká velkorysost" změkčil hlas a poté prudce vstal. " Nechceš na to zapomenout? Nechceš..." zarazil se a poslal Johnovy lítostivý pohled. " Odpustit?" usmíval se sladce, ale John věděl, ž je to jen další past. " Je mi líto, já tohle neumím. Do konce života tě budu nenávidět, každý den se budu snažit dostat tě do vězení!" John ucítil ruce tlačící ho ke Crovegrovy. Až teď si jeho protivník všimnul, toho, co předtím ne. " No vida, že by z tebe ta věznice udělala chlapa?" znovu se zasmál, ale když ho John prudce popadl za krk a začal ho svírat, změnil výraz tváře. " Dobrá, pusť mě, jsme přece dospělí a určitě to půjde bez násilí" zasupěl a proklouzl johnovými rozevřenými dlaněmi. Crovegr se narovnal a s trpkým výrazem zlosti vytáhl z kapsi kalhot revolver. " Vzhledem jsi se změnil, myslí však ne. Neměl sis se mnou vůbec začínat" štěkl a natáhl ruku se zbraní k johnově tělu. A je konec, proběhlo Johnovy hlavou. Přišel sem, aby řekl Crovegorvy co si o něm myslí a pomstil vše, co mu vzal a teď ho jeho největší protivník zabije. Takhle ot nesmí skončit. " Tak tys mi zničil život a teď mě chceš zabít?" John zaťal ruce ještě pevněji, až se mu všechny svaly napjaly. Uchopil baterku a cíleně ji švihl Crovegorvy do tváře. On takový útok nečekal a bolestivě se hytnul za oko, při čemž mu zbraň vypadla z ruky. Když se vzpamatoval a rukou šmátral po zemi aby jí našel, neocohtně vzlédl vzhůru. Něco v hlavě mu řeklo, že by to měl udělat. Napřed uviděl Johnovy nohy, které stály nebezpečně blízko a pak revolver, který mu držel u hlavy. " Kdo je teď hlupák?" zakřenil se John a s téměř psyhopatickým výrazem se od nepřítele vzdálil. Stanul naproti němu a udiveně si zbraň prohlížel. Ne, ne, to přece nechce. Pochybovačně svraštil čelo a protáčel zbraň mezi prsty.


Vzpomněl si na Amélii, ale tato vzpomínka byla okamžitě vytlačena tou nesmírnou bolestí. Viděl se, sedět v cele s fotkou v ruce. Pak mu vzopomínky ukázaly Daisy svírající ránu a její vyděšený pohled. Poté tátu, který narazil do stromu a sončil na vozíku. Mámu, která brečela a Gissell, která se krčila ve svém vězění a bála se ho. " Nevěřím, že jsi daisyn bratr!" tohle mu znělo hlavou jako ozvěna, která ho pohlcovala a rýsovala mu na tváři živoucí vztek, bolest a beznaděj. Zhleděl se na Crovegra sedícího v rohu místnosti. Třásl se strachem. Nechtěl zemřít. John skřípal zuby ze strany na stranu a po poslední myšlence opět vzhlédl ke Crovegrovy. Tomu bylo okamžitě jasné, jak se rozhodl. Tář se mu zalila potem a vytřeštěnými zraky sledoval jak k němu John natahuje ruku s revolverem a jak v ně cosi křuplo. " Všechno pro co jsem žil, všechno Crovegre, jsi mi vzal. Co myslíš, že bych měl udělat abych byl spokojený? Mám tě odvést do věznice abys tam seděl a užíval si toho, že máš kde být a že nemusíš přenocovat v nwčem ještě víc zatuchlém?" Crovegr na něj hleděl jako na ducha a jen těžce polkl. " Nemyslíš, že bych ti tím pomohl?" To už bylo na Crovegra moc. Začal se třást a zdálo se, že si užívá poslední chvilky kdy může dýchat vzduch. " Ne...já ti přece nechci pomáhat" John přecházel po kamené dlažbě a jeho hlas zněl jako ozvěna, která se odráží od všech stěn, ale přichází pouze ke Crovegrovy. " Já tě totiž nenávidím víš kamaráde?" použil jeho roztomilý hlas, ale nezasmál se. Na to byl moc soustředěný a takovéto mučení crvoegra použil jako čas, ve kterém přemýšlel to udělat. Možná taky proto, něco co řekl nedávalo příliš smysl. " Nenávidím tě! Mám rád Daisy, Máma, tátu i Gissell, a co je silnější než láska?" zvedl hlavu ke stropu a potom se opět sklonil na někoho teď tak malého a bezmocného, jako byl Crovegr. Z jeho machrování a posměšků nezbylo už vůbec nic. " Spravedlnost..." to slovo, které zauněllo obzlášť silně způsobilo Crovegrovy ještě větší vytřeštění očí. " A spravedlnost zmanená v tomto případě smrt...Všechno ti to vrátím. Nechci abys trpěl jako já. Já chci abys trpěl víc!" John natáhl ruce a s křupnutím kostí si protáhl psty. " Řeki mi, kam zmizeli ostatní?" zeptal se, aby Crovegra donutil mluvit. " Zmizeli, rozdělili jsme se!" štěkl aby zamaskoval strach, který v něm panoval. " Nikdy jsem je už neviděl. Říkám pravdu!" křičel a John kývnul. Zamračil se a natáhl k němu ruku se zbraní. " Je konec...Zabiju tě a nemysli si, že na to nemám" Crovegr odvrhl tvář, když v tomcosi zašustělo a obrátilo to jeho i johnovu pozornost jiným směrem. "Nedělej to..." promluvil dlaší člověk kldiným hlasem. " Kdo jsi, že mi říkáš co mám dělat!" křikl na stín John, který se přestal ovládat až už šlo o kohokoli. " Nedělej to...Cítíš se zrazený, ubohý a podvedený. Chceš se mstít, abys smil svou vinu?" zeptal se znovu hlas. Triumfálně uděřil hřebíček na hlavičku. " Chceš očistit své jméno Johne a pokud ho zabiješ, budeš nejen v očích lidí zločinec, ale i vrah. Všechno zhoršíš a půjdeš znovu do vězení. To chceš?" mluvil tak pravdivě, tak konejšivě, tak klidně až John začal pochybovat. Crovegr zamateně tikal po něm a pak po stínu, který se krčil u výklenku. " Já nevím co chci" odvodil John už mnohem klidnějším hlasem. Svěsil ruce a více se zaměřil na stín. Díval se jak mohl, ale nemohl rozeznat žádnou část těla. " Víš Johne, moc dobře to víš" muž seskočil z výklenku a zvučně dopadl na podlahu. " Nedělej to, né kvůli mně, ale kvůli Daisy..." Stále mluvil a John pevně zavřel oči, jako by chtěl usnout a octnout se v jiném, lepším světě. " Kdo jsi?" zeptal se roztřeseně, když už tu zvědavost nemohl potlačit. Kroky se blížily ke svíčce, až se celá postava začala vynořovat z ponuré tmy. " To ne..." John udělal krok dozadu a nevěřícně na muže hleděl s ústy dokořán. Nic nechápal a nevěděl zda se cítit trapně nebo překvapeně. " Jerry?" muž kývnul a natáhnul ruku směrem k němu. " Prosím..." zešeptal a John věnoval poslední pohled své pomstě a pomalu zbraň vložil Jerrymu do dlaně. Crovegr se znovu zatřásl, ale Jerry mu věnoval jeden jediný bezvýznamný pohled a zastrčil revolver do kapsy džínových, sepraných kalhot. Crovegr se malátně postavil a John se k němu rozeběhl. " Ne!" Jerry ho chytnul za ruku a přitáhl na stejné místo. " nech spravedlnost někomu jinému" John věnoval poslední zarpklý pohled Crovegrovy a dál už se musel dívat jak mizí ven. " Proč-proč jsi to udělal?" obořil se na Jerryho a vyměnil ho tak za Crovegra. Divoce rozzuřeným pohledem ho propaloval jako ten nejmohutnější požár, který vzbuzuje velký respekt. " Chtěl jsem ti pomoct" odvětil opět zcela klidně a doširoka se usmál. " Pomoct?" John se narovnal v ramenech a potřásl hlavou. " To tak...to ti nevěřím" odsekl a složil ruce na prstou. " Proč ne? Já důvod nevidím" Jerrymu přišla temná místnost jako špatné místo na diskuzi a tak se otočil na podpatku a vyšel ven. John nadzvedl obočí a pár rychlými kroky ho dohonil u vchodu. " Že ne? Vždyť já..." nachvíli se odmlčel, protože si uvědomil svou chybu a kouskl se do rtu. " Já ti přece ublížil" Jerry se znovu potěšeně usmál a zadíval se do dálky. " Bylo to tehdy přes dvěma lety, všechno jsem hodil na tebe a tys musel odejít" zašeptal provinile a i když se na něj hněval, protože mu zabránil v pomstě, stále ho zříraly výčitky svědomí, které nedokázal utlumit nenávistí a zlobou. " Né Johne, pomohl jsi mi. Tehdy, když jsem odešel, jsem netušil čeho všeho jsi mě ušetřil. Díky tobě jsem se nestihl do ničeho zaplést s Crovegrem ani jeho povolnými přátely" zatrčil opálené dlaně do džínových kalhot a hrabal nohou v písku. " Netušil jsem čeho všeho je schopen a nejhorší je, že může být hůř." odtušil a vrhl na Johna pohled, který nevěstil nic špatného. " Víš, sledoval jsem tě už po tom co tě pustili. Ještě dávno před tím, jsem se sešel s Billem, aby mi řekl vše co se tehdy stalo. Odmítal, ale za pár stovek nakonec kývl." prošli břečťanem až se ocitli na ulici, která prozrazovala, že začíná svítat. Domy už nehalyla taková tma jako před tím a kamené kachličky na cohdníku byly téměř k rozeznání. " Takže, tos byl ty koho jsem tehdy zahlédl. A já myslel, že to byl Crovegr" zapřemýšlel John a pozoroval Jerryho, který si nervozně pohrával se zbraní v kapse. " Musí pryč" oddtušil, když Jerry neřekl ani slovo a stále přemýšlel. " Samozřejmě. Zbavíme se jí, ať se ti to líbí nebo ne" obořil se na Johna, který se mu mlčky snažil vysvětlit, že tohle on nikdy udělat nechtěl. " Napadá mě jedno místo" Odvětil Jerry po chvíli mlčení. Podíval se na Johna pohledem, který mluvil za vše.

Cesta černým rákosím a zbluňkavým bahnem oba dovedla na místo, které ve tmě bylo více než málo zřetelné. Dlouhé hadovité paže vrby se vlnily a vítr se unášel směrem k tmavé vodě a zase zpět ke kmeni stromu. Ve vodě se odrážel jasný srpek měsíce a svítil nejenom na cestu, ale i pod hladinu. Tráva nepříjemně šustila a kymácející se stromy vydávaly ještě nepříjemnější zvuky. " Uděláš to ty?" Jerry podal významně zbraň Johnovy, který se napřáhl a stuhnul. Vzpomněl si na ten první den na pláži,po kterém tak toužil a na kamínek, který prosekl mořskou hladinu a zmizel v hlouby. " Ten kamínek je minulost" linul se mu v hlavě daisyn líbezný hlas. Najednou zaváhal. Co když nechce aby to byla minulost? Co když chce pokračovat? Nikdy si nebyl něčím tak nejstý jako teď. Něco jiného byla tmavá minulost protkaná slepou důvěřivostí, která Johna provázela, ale tohle bylo něco jiného co se vázalo na předchozí utopený kámen, ale přesto se ho John zbavit nechtěl. " Co se stalo?" Jerry stál na samém okraji břehu porostlého dlouhou trávou a jeho postava se odrážela v černé vodě jako stín na silnici. Jenomže se vlnila a kroutila. " Já nevím jestli můžu" odpověděl jeho otázce zcela upřímně. Jerry pokrčil rameny a natáhl k němu ruku. " Ne!" zadržel ho a pevně ovinul prsty rukojeť revolveru. " Jestli se to musí ukončit, udělám to já a rozhodnu se" Jerry bez problémů kývl a nechal rozohdnutí na něm. Věděl, že na něj nesmí tlačit, protože ať se rozhodně jakkoli, pořád to bude jeho svodobné rozhodnutí, na které má právo. Johnovy opět bušilo srdce jako hrdý zvon, který nemínil přestat dokud se k němu neobrátí zraky všech lidí. I John byl hrdý a bál se, že pokud zbraň zahodí, stratí tím právě tuto hrdost a úctu ke své rodině. " Zbraní bych přece lehce zatlačil Crovegra do kouta a on by musel jít se mnou. Naše síly jsou vyrovnané." přemýšlel nahlas a nechal Jerryho, aby vyjádříl svůj názor. " Chceš snad aby to dopadlo jako před chvílí? Johne, ty ho nenávidíš. Zkus se chvíli poslouchat." vstáhl k němu ruku a přátelsky ji položil na jeho rameno. " Já nechci abys trpěl jako já. Já chci abys trpěl víc!" po jeho slovech si i John promítl v hlavě to co řekl on. Jerry měl pravdu. Kdyby ho znovu vyděl, ten jeho rozsmátý obličej plný přetvařování a posměchu...zabil by ho. Stačilo by sjet prstem o kousek níž a s trochou štěstí by jeho srdce přestalo být. John se tak rozohdnul pro to, co mu Jerry radil. Obrátil na něj pohled a všimnul si, že stojí tiše a smířeně kousek od něj a nehrozí se žádného jeho rozohodnutí. Nechtěl ho stresovat. Pořádně napřáhl ruku a jedním mocným hodem navždy pohřbil nástroj smrti uvězněný pod ledovou hladinou Laurského jezera. " To cos udělal bylo správné Johne" Jerry přistoupil k jeho boku a sledoval to co on, rychle muzející revolver. John se tak konečně zbavil i toho posledního co ho nenechalo s klidně bušícím srdcem. Sedl si na hrbolatý kámen a schoval tvář do dlaní. " Děkuju ti" pormluvil tlumeně a obrátil hlavu k Jerrymu. " Jsi přítel" nebál se řící a Jerry mu nastavil rozevřenou dlaň. " Na mě se můžeš spolehnout" John pevně vtiskl svou dlaň do jeho a ztvrdily tak svoje přátelství.

Těším se na vás u dalšího velice optimistického článku o mě. A proč optimistického? Protože si ze sebe udělám legraci a trochu se pozlobím! :D A rada pro dnešek? Neberte sami sebe moc vážně. Ani sebe, ani život...Berme sami sebe s úsměvným pohledem, bude se nám žít mnohem lépe. I když budeme působit šíleně a praštěně. Život za to stojí :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Madeline Madeline | Web | 2. května 2015 v 7:49 | Reagovat

Zajímavé, pěkná kapitola. :)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. května 2015 v 11:40 | Reagovat

Hrozně tě obdivuji za tvůj styl psaní. Je takový jemný a jde vidět, že máš srdce na pravém místě.
Nejvíce mě dostal hned ten rozhovor na začátku. Tvé postavy mají úžasně rozebranou psychiku.
Jak jsem již několikrát psala, tako miluji tvé popisy. Jen tak dále, moc se těším na pokračování...

3 Eva Eva | Web | 2. května 2015 v 20:04 | Reagovat

Jestli ti moc blbne počítač tak zkus někoho poprosit jestli by ti ho nepřeinstaloval. Někdy pomůže pouze přeinstalace počítače. :-)

4 Unicorns Unicorns | 7. května 2015 v 14:04 | Reagovat

Ahoj, omlouváme se, jestli rušíme, ale chtěli by jsme tě porosit, zda by jsi nedal/a hlas, pro naší nejlepší kamarádku, ale také blogerku, kterou můžete znát jako Andie v soutěži. Dá se hlasovat každý den a bylo by skvělé, kdyby jsi hlasoval/a víckrát, protože by nám to neskutečně pomohlo. Chceme jí ale i dokázat, že se taky umístí mezi holkami co podvádí (nepřijde nám normální, že každou minutu jedný holce přibudou 3-5 hlasů)
Omlouváme se, pokud ti to posíláme už po několikáté.
http://miss2015.bravo.cz/?paged=5&cat=1 - je tam pod jménem Andrea Řezníčková
Moc děkujeme! :-)

5 Miss Caroline Miss Caroline | E-mail | Web | 7. května 2015 v 17:50 | Reagovat

Mně nedávno můj notebook ničil život. Vyřešilo to obnovení systému, akorát jsem teď bez souborů a musím instalovat znovu. :D Jinak se mi povídka každou kapitolou více líbí, moc se ti povedla! :)

6 tarantule* tarantule* | Web | 7. května 2015 v 21:37 | Reagovat

Vracím se na blog! :)

7 Trenzbah Trenzbah | E-mail | 19. dubna 2017 v 21:10 | Reagovat

viagra 5mg canada knowledge base
http://viagra-withoutadoctor.com - viagra without a doctor prescription
  viagra backpain
<a href="http://viagra-withoutadoctor.com">viagra without a doctor
</a> - viagra and woman
inurl:propecia viagra soft tabs online

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama